Exploitation: Násilí pro silné žaludky

A teď zabrousíme do dalšího subžánru. Exploitation je jednoznačně nejbrutálnější druh hororu, se kterým se můžete setkat. Některým lidem se sice může plést například se slasherem, ale pokud si začnete všímat jistých specifik, snadno je rozlišíte.

Grindhousová kina

Počátky exploitationu jde s trochu přivřenýma očima datovat až do dvacátých let, kdy se poprvé ve filmech začalo objevovat ne zcela běžné násilí. Rozhodně však zatím nešlo u subžánr jako takový. Ve třicátých a čtyřicátých letech bylo možno prvky exploitationu spatřit ve filmech, které měly varovat před takovými věcmi jako je předmanželský sex, homosexualita či užívání marihuany. Až do šedesátých let však vládla ve filmovém světě, zejména v USA, přísná cenzura zakazující zobrazování explicitních témat jako je obscénní sexualita, užívání drog či extrémní násilí, takže podobné snímky se daly považovat za vzácné. Situace se trochu uvolnila až v šedesátých letech a od té doby se začaly exploitační prvky objevovat ve filmech častěji. Rozhodně se však pořád jednalo o undergroundovou záležitost, protože studia a producenti takové filmy ve svých kinech nechtěli pod záměrem udržet Hollywoodskou tradici prostou skandálních snímků. Exploitationy se tedy promítaly víceméně jen v tzv. grindousových kinech, která vznikala například z bývalých striptýzových klubů. 

Jak plynula osmdesátá a devadesátá léta, násilí ve filmech obecně vzato kulminovalo a exploitationy, ačkoliv pro mnoho lidí pořád daleko za hranicí normálního vkusu, opustily temné uličky a staly se známějšími. A po roce 2000? Osobně toto období považují za jakousi „druhou mízu“ pro tento subžánr. Vzniká velké množství snímků a spousta z nich – jmenujme například profláklý Hostel – nemá problém dostat se do kin. Původně americká záležitost nyní přesahuje i do zemí jako je například Austrálie či Japonsko.

Ale opusťme historii a povězme si něco o tom, co v typickém exploitationu můžete vidět. Na pozadí každého filmu tohoto typu je touha šokovat a vytrhnout nás z pohodového světa, ve kterém žijeme. K tomu dobře slouží zobrazování témat, kterým se rádi vyhýbáme, zejména pak násilí. Jeho zobrazení je velmi brutální, detailní, kamera před ničím neuhýbá a vidíme naprosto vše. Oběť nebývá likvidována během krátké doby, její utrpení nabývá dlouhodobého rázu. Násilí může být praktikováno na skupinách, ale mnohem častěji na jednotlivci. V případě, že oběť je žena, přidává se mnohdy i sexuální nátlak. Jedná se o ubližování nejen fyzického, ale i psychického rázu, který je ve spoustě případů ještě mnohem důležitější. Oběť je bezmocná a zcela v moci svého mučitele. Cílem takového filmu je psychicky působit na diváka tím, že soucítí s obětí a vžívá se do její situace. Čím víc oběť trpí, tím více jí přejeme aby se z dané situace dostala. Proto mnozí vnímají sledování exploitationů jako psychicky vysilující. Nemusí se ovšem jednat jen o násilí praktikované nějakým psychopatem, ale bývají zobrazovány například i válečné zločiny či život kanibalů z primitivních kultur.

Žánr je to ostatně tematicky velmi bohatý a v rámci něj se rozšlišuje velké množství podskupin. Jako hixploitation se označuje film odehrávající se ve vesnickém prostředí. Sexploitation – no, název mluví za vše. Méně častý je blaxploitation, který se přímo dotýká černošské komunity. A podobných „poddruhů“ je mnohem více. Setkáte se například i se životem feťáků, motorkářů, nacistů, prostitutek či samurajů. Zvláštní a docela častou kategorii tvoří tzv. „rape and revenge“ exploitation, který pojednává o ženských hrdinkách, které se za znásilnění a týrání mstí na pachatelích. Témat a prostředí pro exploitation je opravdu spousta, žánr se neomezuje pouze na jeden vzorec. Možná právě proto zažívá exploitation v posledních deseti letech takový rozmach – je zkrátka pořád s čím pracovat a téma jen tak nevyčpí.

Kvůli extrémnímu gore se naskýtá otázka proč vlastně lidi takové filmy sledují. Mnohokrát se setkáte s názorem, že sledování něčeho podobného je jenom pro úchyly. Neříkám, že neexistují jedinci, kteří se v tom nevyžívají opravdu divným způsobem, ale důvodem, proč tyhle filmy vznikají, je snaha o šokování diváka a vyvolání silné emocionální reakce. Minimálně u mě to tak většinou funguje. Exploitation se dá v dnešní době zároveň považovat za reakci na naši stoupající rezistenci vůči násilí. Krev na nás stříká z obrazovek televizí a počítačů prakticky denně a to, co nám bylo schopno obrátit žaludek před dvaceti lety, už na nás zkrátka nefunguje. V exploitationech typu rape and revenge je nám navíc kladena touto formou otázka, zda si pachatel zaslouží trpět stejně jako trpěla jeho oběť. A různá na první pohled skrytá poselství najdeme i ve spoustě dalších exploitation filmech. V ideálním případě se tedy nejedná jen o samoúčelné násilí, ale o poněkud drsnou formu jak prezentovat nějakou myšlenku. Nemyslím si proto, že exploitationy jsou filmy točené úchyláky pro publikům úchyláků. Zbývá dodat, že pokud máte silný žaludek, nevadí vám větší míra násilí a hledáte něco neobvyklého, tento subžánr je možná pro vás to pravé.

Vyjmenovávat zde ty nejlepší filmy z tohoto subžánru je nad mé síly a myslím, že jsou stránky, které se tomu věnují podrobněji. Spíš se v jednotlivých příspěvcích zaměřím na takové exploity, které mě nějakým způsobem zaujaly... nebo to vezmu hezky po jednotlivých kategoriích, protože například rape-n'-revenge odnož má spoustu zajímavých snímků. Každopádně mě exploitation baví a ještě jsem s ním tady neskončila :).